Sníh

18. srpna 2007 v 7:39 | Havran pírko:) |  Pochodeň

Sníh

O čem jiném lze psát... Jistě témat je nepřeberné množství, ale řekněme, že se musíme trochu přizpůsobit. :D Avšak opravdu jen trochu! Teď k tématu.
Budík nelítostně pípá a my jeho zvuk nenávidíme den ode dne více, ovšem jsou i světlé výjimky. Vyhnaní z teplého království snů vyklouzneme na studené parkety a vzduch při teplotě mnohem menší než ta pod přikrývku nás doslova objímá a viditelně nás nemá v úmyslu pustit. V ranním shonu není radno zapomenout kávu či teplý svetr. Proto už posilněni a poměrně teple oblečeni jako každé ráno přistoupíme k oknu, abychom nahlédli co nás zase čeká. Samozřejmě krásná závěj, třpytky sněhu snášející se pomalu na ten krásný oblak svých přátel vloček tématicky neuspořádaných. Tímto potěšeni spěcháme ven do dalšího dobrodružství. Pokud jsme ovšem nestihly na sebe šálek kafe převrhnout nebo nesetkat se s další nepříjemností.


Ano, máme za sebou polovinu cesty do instituce, která nás zaměstnává minimálně každý všední den. A teď právě nám to krásné počasí nabídne ještě krásnější tvář. Řidič dostane smyk či není schopen pokračovat v cestě díky kalamitě. Autobus skončí v příkopu či není schopen jet dál díky zasněženému terénu. Možná s radostí či odporem spěcháme dále. A samozřejmě po svých! Nyní nám sníh ukáže, jak rád nás uvítá ve svém náručí, tudíž díky námraze mu poskytneme tuto radost. Teplota je kolem -27°C (toť teplota se kterou jsem svou procházku loňskou zimu započala já), takových pět kilometrů před námi, závěje jen dva a půl metru vysoké. Není vhodnější příležitosti jak si vychutnat krásu přírody, jestliže jste mimo město. Já jsem svou výpravu započala, šťastně i přes mnoha úskalí skončila, ale vybrala jsem si směr domov, ve kterém jsem také po zbytek dne zůstala. Řekněme, že našeho hrdinu hnala povinnost dále a tak ve správné obuvi (doporučuji ze své vlastní zkušenosti kanady, i ty ale mají své nevýhody, ale opravdy s nimi není možno srovnávat kozačky na podpatku) dospěl do svého cíle urousaný, ale přec dá se říci ve správnou chvíli. Přes den sem tam pohlédl z okna... Směna ale skončila a on už vybaven zkušenosti, vyšel ven. Ale připraven na náledí, stoupl si rovnou do řekněme trochu jinak zbarveného sněhu, jež můžeme nazvat ,,břečka´´. Občas lepší než tvrdý pád na zem.
Večer. Z hrnku se kouří, hudba hraje, kniha vyzývá k přečtení, ale hrdina stále kouká ven. Na tu večerní scenérii... Ne že by nebyla krásná a podmanivá, ale přece je jen lepší na pohled. A myslím, že i já se na ni raději koukám odtud, z tepla a příjemně osvětleného pokoje, než abych se jí kochala při zdlouhavé a mrazivé cestě domů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama