Hrst myšlenek prosincového večera

15. prosince 2008 v 21:57 | Havran pírko:)
Jakou sílu mají naše slova, činy, myšlenky? Jak moc nás mohou ovlivnit naše rozhodnutí? Posunou nás vždy blíž ku naší volbě, ačkoli neznáme její pravé znění. Jak tedy mohu svérozhodnutí ovlivnit, aby byli mé volby podmíněné? Nijak, naše rozhodnutí jsou čistě subjektivní, závislé na našich zkušenostech, podmíněné tím, co milujeme, co nás zraňuje, co nás povznáší a co nenávidíme. Říká se, že je to zlé. Člověk s ryzími hodnotami prý nedokáže nenávidět. Omyl! Prachsprostý omyl, pravý člověk z masa a kostí dokáže nenávidět stejnou mírou, jakou dokáže milovat...a pravý člověk to dokáže s uvědoměním přiznat. A tak i já přiznávám, miluji i nenávidím, odpouštím i uchovávám si zášť. A svá rozhodnutí budou stále subjektivně konat ačkoli nechci. Je jen na mě, na nás, zda jich budeme litovat. Mnohdy jen stačí naučit se s nimi žít. Proč jen nikdo nikdy neřekl, jak je to těžké? Nejspíš proto, že život je těžký, avšak vždy tak, jak jen my sami dokážeme unést. Ani o jedinou kapku rosy. Kapka rosy...obšas i ona dokáže metaforicky zničit vše, co se dá, napáchat holé fiasko. I my jsme jedna taková kapka rosy. Znamená to tedy, že dokážeme jinou kapku rosy smést, zcela zničit, rozdvojit či zdeformovat. Každá taková kapka má svou moc. Bohužel zapomínáme na to, že i málá moc je silná, neboť ať chceme či ne, každý člověk nám na chvíli uvízme v mysli a určitým způsobem nás ovlivní... Jsem ráda, že i já jako kapka rosy, mohu něco ovlivnit, všichni můžeme. A jen na každém záleží, jak toho využije.

Vidím velký houslový orchestr, hlas každé housle se splétá s druhou, dohromady tvoří neskutečně silný celek. Jeden s druhým spletený se zase rozdvojí, jde si svou cestou a najednou, zcela nečekaně se prolnou v jeden mohutný sloup. Já jsem jeden hlas, jedna housle, ty jsi druhý či naopak. Můj mistr je také housle, každý je jen housle. Jen pouhý hlas, zvuk, co jednou zazní a víckrát se již ozvat nemusí. Očarovává mě tato skutečnout, zcela mě pohlcuje do svých svádivých tónů plných vášně, něžnosti, rozkoše. Můj střípek se díky ní tetelí a zase utichá. Chci být mocný a kouzelný hlas mé housle, čarovně netypický. A až jím budu, poznám, zda jsem na správném místě ve správný čas. To je můj ortel, to je má předpověď...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama